Hra o zemi

Anketa
Z jakého zdroje převážně čerpáte informace o stavu životního prostředí?

prohlášení politiků

prohlášení soukromých podnikatelů

z odborných studií (výzkumné instituce)

popularně vědecké časopisy (cestopisy apod.)

deníky, rozhlasové a televizní zpravodajství

Hra o zemi


Kolik planet potřebujeme?

Výhodou ekologické stopy je, že jí můžeme porovnávat s tzv. dostupnou biologickou kapacitou. Ta vyjadřuje celkovou biologickou produktivitu biologicky produktivního prostoru v rámci určitého celku, např. státu či celé Země. Vzhledem k tomu, že ekologickou stopu i biologickou kapacitu měříme ve stejných jednotkách (globálních hektarech), můžeme je navzájem porovnávat. Populace (např. státu či jiného území), jejichž ekologická stopa překračuje biologickou kapacitu, vytváří ekologický deficit.


Graf 1

graf1

Zdroj: http://www.footprintnetwork.org/


Situaci v globálním měřítku ukazuje graf 1. Graf znázorňuje vztah mezi využívanou biologickou kapacitou (oranžová křivka) a její nabídkou (modrá křivka), vyjádřenou jako "počet Zemí". Je zřejmé, že takto vyjádřená nabídka biologické kapacity zůstává konstantní - 1. Zemi máme, alespoň prozatím, k dispozici pouze jednu. Z grafu vyplývá, že lidstvo jako celek se díky prudkému ekonomickému rozvoji a populačnímu růstu posledních 40 let dostalo od využívání zhruba poloviny biologické kapacity planety v roce 1961 na 1,2 biokapacity Země v roce 2002. Znamená to, že v současné době vytváříme globální ekologický deficit 0,2 Země (potřebovali bychom o "pětinu větší" planetu). Tento deficit odpovídá globálnímu ekologickému "přestřelení".


Chceme žít jako Američané či Západoevropané?


Současný globální ekologický deficit 0,2 Země jistě není nic lichotivého a málokdo pochybuje o tom, že se bude ještě prohlubovat. Otázkou je, jak dlouho lidstvo může globální biologické zdroje přečerpávat, aniž by došlo k výraznější poklesu jejich produktivity a tím i k zásadním problémům pro naší civilizaci. Nicméně tento "nízký" deficit je možný jedině díky tomu, že celá řada tzv. rozvojových zemí čerpá dosud z globální biokapacity velmi málo (vyjádřeno na jednoho obyvatele). Podívejme se nyní, jak kolik planet bychom potřebovali, kdyby každý člověk na Zemi dosáhl současného standardu ekonomicky nejvyspělejších zemí.


V roce 2002 činila ekologická stopa průměrného Američana 9,7 gha, zatímco globální biologická kapacita 1,8 gha. Znamená to, že pokud by každý člověk na Zemi dosáhl severoamerického spotřebního "standardu", potřebovali bychom více než 5 planet.


Průměrná ekologická stopa obyvatel západní Evropy byla v roce 2001 5,1 gha. I když je tedy životní styl západoevropanů takřka o polovinu "lehčí" než obyvatel USA, jeho dosažení všemi obyvateli Země by znamenalo, že bychom potřebovali bezmála tři planety, tedy o dvě více, než máme k dispozici.


Globální výpočty ekologické stopy


Velikost ekologické stopy Země bylo možné spočítat díky existenci statistik OSN od roku 1961 až do roku 2002. Globální síť organizací a expertů, zabývajících se ekologickou stopou - Global Footprint Network - také každoročně zveřejňuje tzv. národní účty, které zahrnují podrobné výpočty ekologické stopy, existující biologické kapacity a ekologického deficitu 150 největších států světa. Každý národní účet zahrnuje více než 4.000 datových položek. Jejich součet tvoří globální ekologickou stopu. Vzhledem k standardizované metodice národních účtů je možné jednotlivé státy porovnávat jak mezi sebou, tak v čase.


Graf 2

graf2

Zdroj: http://www.footprintnetwork.org/


Graf 2 ukazuje vývoj velikosti ekologické stopy lidské populace a dostupné ekologické kapacity od roku 1961 do roku 2002. Oba údaje jsou vztažené na jednoho obyvatele a vyjádřeny v globálních hektarech. Z grafu je zřejmé, že k "přestřelení" došlo v druhé polovině 80. let minulého století a ekologický deficit se dále prohlubuje. Poslední zveřejněné výsledky ukazují, že mezi lety 2001 a 2002 (poslední rok, pro který jsou k dispozici data) se deficit zvýšil o 2%. Odborníci se shodují na tom, že toto přestřelení může Země krátkodobě unést. Zvětšující se ekologický deficit však v dlouhodobější perspektivě vede k ničení ekologický zdrojů, na nichž je závislá globální ekonomika. Jedná se např. o zemědělství či rybářství.


Celkový nárůst ekologické stopy v období 1961 - 2002 je 155%. V období 1991 - 2001, tedy 10 let po Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro, vzrostla ekostopa 27 ekonomicky nejvyspělejších států o 8% na osobu, zatímco ve zbytku světa se zmenšila o stejný podíl (8%). Ve stejném období se dostupná biologická kapacita zmenšila o 12% na osobu.

Mapy - intenzita využívání ekologických zdrojů

svet1961

Zdroj: http://www.footprintnetwork.org/

svet2001

Zdroj: http://www.footprintnetwork.org/

Tyto dvě mapy ilustrují globální nárůst ekologické stopy mezi lety 1961 a 2001. Čím tmavší odstín, tím větší intenzita spotřeby zdrojů a produkce odpadů a tím větší ekologická stopa (v globálních hektarech na hektar). Vysoká intenzita ekologické stopy může mít různé příčiny - vysokou hustotu obyvatel (Indie a Čína), vysokou spotřebu zdrojů (Severní Amerika) nebo oboje příčiny (Evropa). Z mapy je také zřejmý nárůst lidské spotřeby a tím i ekologické stopy. Zvětšení globální ekostopy 2,5x za posledních 40 let přeměnilo většinu zemského povrchu.


Zde si můžete stáhnout interaktivní mapu vývoje ekostopy od roku 1961 do roku 2001. K dispozici jsou i data z roku 2010.


"Bohaté" a "chudé" země

Ekologická stopa poskytuje jiný obrázek o bohatství a chudobě než standardní makroekonomické ukazatele. Ekonomicky vyspělé země často patří mezi ekologické dlužníky, zatímco tzv. rozvojové země mezi ekologické věřitele.

Ekostopa se v "bohatých" a "chudých" státech za posledních 40 let vyvíjela zcela jiným způsobem. V zemích s nízkými a středními příjmy se ekostopa od roku 1961 - 2001 prakticky nezměnila a za poslední desetiletí dokonce poklesla o 8% (tabulka 1). Naproti tomu v zemích s vysokými příjmy je ekostopa vztažená na obyvatele 3x vyšší než v předchozí skupině a za poslední desetiletí o 8% narostla (tabulka 1).


Populace
(mil.)

Celková ekostopa
(mld. gha)

Ekostopa na osobu
(gha/osoba)

Země s vysokými příjmy

1961

670

2,576

3,8

1971

744

3,828

5,1

1981

805

4,369

5,4

1991

860

5,097

5,9

2001

920

5,893

6,4

Země se středními a nízkými příjmy

1961

2,319

3,303

1,4

1971

3,006

4,323

4,4

1981

3,685

5,762

1,6

1991

4,463

7,099

1,6

2001

5,197

7,602

1,5

Zdroj: Living Planet Report, 2004


Rozdělení ekologické stopy podle regionů a populace

Autoři zprávy Living Planet Report rozdělili svět do celkem 7 geopolitických regionů (Severní Amerika, západní Evropa, střední a východní Evropa, Latinská Amerika a Karibik, střední východ a centrální Asie, Asijsko-pacifický region a Afrika). Graf 3 ukazuje, jak nerovnovážně je ekologická stopa mezi tyto celky rozdělena. Jsou použity data z roku 2001. Nejvíce lidí žije v Asijsko-pacifickém regionu (3,5 mld), kteří přitom vytváří ekostopu pouze 1,3 gha/osobu. Ještě o desetinu globálního hektaru na osobu menší ekologickou stopu za sebou zanechává 800 milionů Afričanů. Ostatní regiony jsou mnohem méně osídleny, zato vytváří vyšší ekostopu na obyvatele. Největší disproporce je u obyvatel severní Ameriky - 319 milionů lidí vytvořilo v roce 2001 průměrnou ekostopu 9,2 gha/obyvatele. V případě obyvatel západní Evropy to bylo takřka o polovinu méně - 5,1 gha/osobu a v našem regionu střední a východní Evropy pak 3,8 gha/osobu.


Graf 3

graf3

Zdroj: Living Planet Report, 2004

Ekostopa se zvyšuje a početnost obratlovců se snižuje

ekologicka_stopa_lidstva

index_zive_planety

Zpráva Living Planet Report ukazuje, že zatímco ekologická stopa neustále roste, populace volně žijících obratlovců se celosvětově snižují. Index použitý v této zprávě (Index živoucí planety) ukazuje 40% pokles suchozemských, sladkovodních i mořských populací obratlovců v období 1970 - 2001. Největším, 50% poklesem byly postiženy sladkovodní populace obratlovců, mořské populace zmenšily svoji početnost o 30%. Data jsou založena na studiu populačních trendů 555 suchozemských druhů obratlovců, 323 sladkovodních druhů a 267 mořských druhů obratlovců.

Ekologičtí dlužníci a věřitelé

"Svět už se nedělí na pravicové a levicové ideologie, ale na ty, kteří připouštějí a nepřipouštějí ekologické limity. Wolfgang Sachs, Wuppertal Institute

dluznici

Zdroj: http://www.footprintnetwork.org/


Ekologická stopa naznačuje nový geopolitický pohled na dělení zemí. Dostupnost ekologických zdrojů se stane čím dál důležitějším faktorem, podmiňujícím konkurenceschopnost země a kvalitu života jejích obyvatel.


V řadě zemí se rok od roku zvyšuje ekologický deficit a proto by pomalu mělo přestat platit současné dělení zemí na "ekonomicky rozvinuté" a "rozvojové". Dělítko by mělo spíše vést mezi ekologickými dlužníky a ekologickými věřiteli. V prvém případě jde o země, které jsou závislé na čistém dovozu ekologických služeb, nezbytných pro zdárný chod jejich ekonomik. Na obrázku jsou označeny červenou barvou. V druhém případě jde o země, které disponují ekologickými rezervami. Na obrázku jsou označeny zeleně.


Čím vzácnější začínají ubývající ekologické zdroje být, tím více si svět uvědomuje jejich ekonomický význam. Řada odborníků se domnívá, že ekologické zdroje nahradí zlato 19. století a finanční prostředky století dvacátého, jako základní "médium" ekonomiky. Začíná si to uvědomovat i řada zemí, které se snaží snížit svojí ekologickou stopu. Tyto snahy samy o sobě začínají ovlivňovat globální rovnováhu sil, neboť ekologický deficit znamená pro některé země zvyšující se zátěž, zatímco ekologická rezerva pro jiné státy přináší větší bezpečnost a umožňuje větší svobodu volby.


Obrázková navigace

Zelený kruh

Udržitelný rozvoj

Aktuality