HDP nestačí

Hra o Zemi
Indikátory udržitelnosti
Uhlíková stopa
Energetický otrok
HDP nestačí
Index lidského rozvoje (HDI)
Index "šťastné" planety
Ekologická stopa
Odpovědná spotřeba
Chudoba a životní prostředí
Zelená seznamka
Pro učitele
Ekostopy zemí světa
Spočítej si ekostopu!
Kalkulace ekologické stopy

Co to je „HDP”?

Hrubý domácí produkt (HDP, v mezinárodních pramenech GDP od Gross domestic product) je celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená za dané období na určitém území. Tento ukazatel se používá v makroekonomii pro určování výkonnosti ekonomiky států. Časovým obdobím bývá obvykle rok. V mezinárodních srovnáních se také používá HDP na obyvatele. Pomocí HDP se dnes měří úspěšnost a hospodářská síla státu. Poprvé HDP respektive Hrubý národní produkt (GNP) vypočetl v roce 1940 Angličan Colin Clark. Přibližně od té doby můžeme datovat používání tohoto indikátoru, které se v současnosti rozšířilo po celém světě.

Chtěná vlastnost HDP je růst. Od roku 1820 do současnosti rostl světový národní produkt dvakrát rychleji, než v předchozích osmi stoletích.

Stále více ekonomů si však už uvědomuje omezenost a konečnost zdrojů, které ekonomika využívá pro růst produkce, toků peněz a spotřeby. Podle amerického ekonoma Dalyho[1] je ekonomika subsystémem planetárního ekosystému a jako součást takového nerostoucího systému nemůže její kvantitativní růst pokračovat donekonečna. Současný růst by mohl podle Dalyho pokračovat, pouze pokud by se průměr Země zvětšoval úměrně k úrokové sazbě.

Jak se HDP počítá?

Domácí produkt lze vypočítat třemi způsoby. Každá metoda představuje jiný pohled na totéž. V principu se ale jedná o součet všech finančních toků (zjistitelných) za jednotku času v dané zemi či regionu. Již zmíněné tři způsoby spočívají v tom, zda se sčítají příjmy (které jsou základem pro oběh peněz v ekonomice) nebo výdaje (které prakticky odrážejí příjmy) a za třetí výrobky, resp. přidanou hodnotu výrobků (nazývá se taktéž metoda produktová). V HDP nejsou započítány služby, které lidé dělají mimo oficiální trh (např. práce na zahradě, vaření, práce protislužbou) ani ilegální produkce (např. výroba a prodej drog, prostituce, nepřiznané zisky).

Kritika HDP

Tento standardní ukazatel ekonomické úspěšnosti má však jistá omezení při hodnocení otázek udržitelnosti rozvoje nebo systému a blahobytu společnosti. Viz výše zmíněná absence určitých důležitých prvků – kromě zeleniny vypěstované na vlastní zahrádce nepočítá například také domácí, neplacené práce. HDP odráží pouze aktivity spojené s působením trhu a finančními toky, proto je z hlediska udržitelného rozvoje často kritizován a nazýván falešným ukazatelem.

Zkusme čistě teoreticky spočítat nárůst HDP v situaci, kdy se ženy navzájem starají o své domácnosti a platí si za to: 120 hodin práce měsíčně, 50 Kč na hodinu, 3 miliony žen, původní HDP 2 000 miliard Kč – nárůst započtením domácí práce je 216 miliard korun, tedy přes deset procent současné produkce! Výše uvedené hodnoty jsou pouze orientační, nicméně snad popisují dostatečně výstižně význam této „samozřejmé“ práce[2].

Další dobrý příklad, co vše se započítává do růstu HDP, přináší článek Josefa Víta v Britských listech, z něhož cituji: Nejlepším příkladem chybného výpočtu HDP je následující situace. Továrna vyrábí – roste HDP. Přitom znečišťuje životní prostředí, které se musí čistit – roste HDP. Znečišťuje vodu a my musíme kupovat drahou balenou vodu – roste HDP. Ze znečištěného životního prostředí onemocní lidé. Z jejich léčení roste HDP. A tak by mohlo vzniknout perpetum mobile, kdy škody napáchané nekontrolovanou ekonomikou budou stále víc a víc zvyšovat HDP, ale už nebude s kým ani pro koho. (zdroj: Britské listy, J.Vít, číst celý článek)

HDP také například nerozlišuje mezi kladnými a zápornými aktivitami z hlediska vlivu na přírodní kapitál a lidský blahobyt. Z hlediska udržitelného rozvoje je rovněž paradoxní předpoklad, že čím vyšší HDP, tím lépe: může se totiž jednat například o finanční toky spojené s kompenzací škod na životním prostředí, na zdraví či po přírodní katastrofě apod.

Alternativy k HDP

Ekonomové se proto snaží vyvinout řadu alternativních ukazatelů k HDP, které by tyto a jiné souvislosti ekonomického rozvoje a přírodního a lidského kapitálu zahrnuly.

Jedná se například o tyto ukazatele:

ISEW – Index of Sustainable Economic welfare – index udržitelného ekonomického blahobytu,
čistý národní produkt,
Genuine Progress Indicator (GPI), (skutečné bohatství národů),

Genuine Saving Index (GSI), (reálné úspory),

Green Net National Product (GNNP)

a další.

Zatím jsou tyto ukazatele zvažovány v rámci výzkumných úkolů bez praktických dopadů.

.........“ Když si pustíte rádio, hned slyšíte, že roste hrubý domácí produkt (HDP) a to je dobře. Když by HDP klesalo, bylo by to špatně. Nejhorší je, že je to pravda, protože při poklesu HDP se zvyšuje nebezpečí nezaměstnanosti, hyperinflace atd. Jenomže když HDP roste, roste i spotřeba výrobků a služeb, čímž stále víc ždímáme přírodu. Ochranáři říkají, že není třeba spotřebovávat víc a víc, žít bychom měli skromně. Politici naopak říkají, že musíme zvyšovat spotřebu: ekonomika musí pořád růst, jinak krachne. Je tu obrovský rozpor, o kterém se nediskutuje.“...........“Banky neustále „tvoří“ nové peníze, které si ale neodečítají z celkového majetku. Říká se tomu multiplikovaná expanze depozit. Banka někomu půjčí peníze, ale tyto peníze zůstávají dál vedené jako aktiva banky. Ten někdo další peníze zase uloží do banky, která z toho část půjčí dál a zase to neškrtne ze svých účtů. K tomu ještě přispívá splácení peněz s úroky. Zjednodušeně řečeno: peněžní zásoba stoupá a pokud by s ní nestoupala produkce zboží a služeb, nastala by silná inflace. I to je jeden z důvodů, proč je takový tlak na to, aby produkce zboží a služeb, tedy tzv. ekonomický růst, šla stále nahoru. Ekonomický růst zase vede k nárůstu peněz v oběhu. Je to složitý systém s řadou posilujících zpětných vazeb – vše prudce roste, ale také může najednou začít silně, byť i jen dočasně, klesat. Třeba proto, že praskne nějaká cenová bublina, investoři stáhnou své peníze, lidé si přestanou půjčovat … a peněžní zásoba půjde prudce dolů. Takže žijeme ve vysoce nestabilním systému, na kterém jsme přitom stále závislejší. Tím víc, čím víc likvidujeme místní toky peněz.“

Naďa Johanisová v rozhovoru pro Ekolist po drátě (15. dubna 2005).

[1] Daly, H. and Cobb, H.E. and Cobb, J.B., (1989) For the commond good. Beacon Press, Boston.

[2] Mikolášek, J. (2002) Cena ženy aneb jak zvýšit HDP. www.peníze.cz